šechny takzvané „styly“ aikido jsou oprávněné. Styly jako takové vlastně neexistují, jsou to naše preference a vrozené schopnosti, které nás vedou k tomu, abychom při cvičení dávali přednost jednomu způsobu před jiným.
Problém netkví ve „stylu“, ale v úmyslném klamání. Pokusím se to vysvětlit. V Buenos Aires je spor mezi tanečníky tanga, který se týká klasického tanga a El Nuevo Tango, které je volnější, expresivnější a méně svázané pravidly. Všichni známe „styly aikido“, které nikdy nebudou ničím víc než rozcvičkou, neohrabanou technikou a tancem. Na tom není nic špatného. Pohyb prospívá krevnímu oběhu, člověk se socializuje a mezi přáteli je mu dobře. Pokud jsou si všichni vědomi, kde jsou hranice toho, co tak lze dosáhnout, je to v úplném pořádku. Problém je, když jsou sliby nebo očekávání vyšší.
Všechen trénink je jen chabá napodobenina*, poněvadž nikdo neumře. Cvičíme v rámci bezpečných pravidel a omezení, abychom zlepšili koordinaci pohybů, myšlení a reflexy a získali nějakou míru fyzické odolnosti.
Nakonec každý přizpůsobí svoje aikido svým vrozeným schopnostem. Kdo si není jistý, může se pokoušet o všelijaké napodobování toho, čemu nedokázal porozumět, ale jen do té doby, než procitne. Takové procitnutí, bohužel, často přichází až tehdy, když člověk sotva vyvázne z opravdového konfliktu.
Dobré aikido sleduje všechny větve a hledá cestu zpět ke kmeni stromu, aby našlo kořeny, které tvoří úplné a opravdové aikido, které je funkční tak, jak bylo vytvořeno v době svého vzniku. V době opravdového jujitsu. Ne sportu, ale opravdového jujitsu, které muselo počítat se zbraněmi a nezbytnou strategií skutečného boje.
Ať už patříme k jakémukoli „stylu“, ne-styl bude vždy lepší a opravdu použitelný. Aikido, které vyrůstá zvnitřku, z hlouby zkušenosti, testů, zkoušení a strastí, bude vždy lepší než napodobování jakékoli formy.
To ale vyžaduje touhu po hledání a nalezení, touhu, která se nebojí překážek.
Dívejte se kolem sebe. Zkoušejte to při tréninku. Myslete! Dělejte své závěry. Vezměte si, co vám nejlépe padne, ale nevyhazujte, co není zřejmé na první pohled; prostě to schovejte do doby, než bude stát za to znovu to prohlédnout.
A především – cvičte!
*) Co to znamená?! I nejlepší film je pořád jen naše představa o tom, jak to by to asi mohlo být. Film je zkrátka film a co se děje mimo plátno, děje se mimo plátno. (Poz. překl.)
Nev Sagiba, 26.5.2007, překlad Jaroslav Šíp