Doshu Kisshomaru Ueshiba

Kisshomaru Ueshiba se narodil v Ayabe 27. června 1921, jako třetí syn Moriheie Ueshiby a jeho ženy Hatsu. Kisshomaru navštěvoval školu v Tokiu, kde absolvoval Fakultu politiky a ekonomiky prestižní univerzity Waseda. Aikido začal cvičit jako malý chlapec a kolem roku 1941 byl jmenován nástupcem Zakladatele Moriheie Ueshiby. Tehdy, ve věku dvaceti let, se stal jádrem skupiny mladých instruktorů v Hombu dojo a s kolegy jako byl Kisaburo Osawa postrkoval vpřed cvičení bojového umění, které vyvinul jeho otec a které v roce 1942 získalo jméno „aikido“. Během období 2. světové války byla v Iwamě (v prefektuře Ibaragi) postavena svatyně Aiki a spolu s ní i dojo. Zakladatel trávil v Iwamě většinu času, zatímco jeho syn pečoval o záležitosti v Tokiu.

V roce 1947 byla založena organizace Aikikai Foundation, která byla o rok později uznána japonským Ministerstvem školství. Kisshomaru Ueshiba se stal generálním ředitelem Hombu dojo a vytvořil organizační strukturu, která funguje dodnes. Po útlumu v období války bylo pravidelné cvičení obnoveno v roce 1949 a starost o jeho organizaci připadla rovněž na jeho bedra. Poválečné období s sebou přineslo frenetický rozvoj aikido v Japonsku i v zámoří, což bylo zásluhou zejména Kisshomaru Ueshiby. Kluby aikido vznikaly v městech, obcích, firmách a univerzitách po celém Japonsku. V roce 1958 odjel shihan Seigo Yamaguchi učit aikido do Barmy a poté jej následovali další – Hiroshi Tada, Nobuyoshi Tamura, Yoshimitsu Yamada, Katsukai Asai, Kazuo Chiba a Seiichi Sugano, kteří žili a učili aikido v Evropě, Americe a Austrálii. Přestože všichni byli přímými žáky Osenseie, odpovídali se zejména Kisshomaru Ueshibovi.

26. dubna 1969 zemřel Zakladatel aikido, Morihei Ueshiba a Kisshomaru Ueshiba se stal druhým Aikido Doshu¹. Kromě pravidelné výuky v Hombu dojo začal Kisshomaru Ueshiba navštěvovat také nově vznikající zámořské organizace aikido, poprvé v roce 1963 USA a Havaj. Jako nový Doshu pak tuto činnost ještě zintenzivnil. Pravidelnou akcí japonského aikido kalendáře se stala Celojaponská ukázka aikido (All-Japan Aikido Demonstration) a v roce 1972 se založením federace Chugoku-Shikoku dotvořila síť regionálních japonských organizací, každá se svými pravidelnými ukázkami. Šíření aikido za mořem dosáhlo důležitého milníku vytvořením Mezinárodní federace aikido (International Aikido Federation, IAF) v roce 1975. Doshu Kisshomaru Ueshiba se stal prvním doživotním prezidentem federace. První kongres IAF se konal v roce 1976 v Tokiu.

Přestože se intenzivně věnoval výuce i veřejným ukázkám v Japonsku i ve světě, našel Doshu Ueshiba čas i na psaní o aikido. První kniha, v angličtině vydaná pod názvem Aikido, byla vydána v roce 1957 a je stále v tisku. Po Aikido následoval ještě asi tucet dalších titulů, včetně dvousvazkové biografie jeho otce a nejelegantnější z prací s názvem Aikido Shintei (Aikido a jeho esence).

V roce 1987 obdržel Doshu od japonské vlády Řád modré stuhy jako uznání za úsilí vynaložené při šíření aikido. Byla to první z mnoha poct, které následovaly doma i v zahraničí z rukou vlád a institucí a které vyvrcholily v roce 1994, kdy byl v Římě Doshu přijat papežem Janem Pavlem II., a udělením japonského Řádu svatého pokladu o rok později.

V roce 1998 Doshu, kterému bylo již přes sedmdesát a ubývalo mu sil, předal většinu povinností spojených s řízením Hombu Dojo a Aikikai svému synovi Moriteru, který se stal generálním ředitelem Hombu dojo v roce 1986. Moriteru Ueshiba následoval otce v jeho šlépějích a převzal povinnosti vedení tréninků v Hombu i reprezentační návštěvy aikido organizací v Japonsku i zahraničí. Nakonec nahradil otce i v roli prezidenta Aikikai. Doshu navzdory zdravotním problémům nashromáždil dostatek energie, aby mohl být přítomen na Celojaponské ukázce aikido v roce 1998 a účastnit se setkání řídícího výboru IAF v témže roce, kde měl úvodní a závěrečný proslov a také se účastnil některých diskusí.

Doshu Kisshomaru Ueshiba byl hospitalizován v tokijské nemocnici v prosinci 1998. Vzhledem k jeho zhoršujícímu se zdraví to byl poslední z jeho pobytů v nemocnici. Kagami-biraki² se blížilo a každý, kdo věděl o jeho hospitalizaci, doufal, že znovu sebere svoji neobyčejnou sílu a znovu povstane, ale nebylo mu dopřáno. Zemřel tiše čtvrtého ledna v půl šesté odpoledne.

Aikido jako mezinárodní rodina bylo těžištěm ceremoniálu, který se konal v pohřební síni Aoyama 17. ledna 1999, za přítomnosti mnoha zahraničních účastníků. Slavnost byla podobná vlastnímu pohřbu, který proběhl 7. ledna. Kněží recitovali modlitby a krátký životopis Doshu a poté všichni zúčastnění přistoupili ke kamize, kde byla vystavena fotografie a ocenění. Přítomní obdrželi ratolesti lístků sakaki³, aby je předložili jako takamushi. Poté na odchodu krátce pozdravili vdovu a rodinu zemřelého. Obřad byl prostou a emotivní vzpomínkou na život oddaný aikido.

1) Titul Doshu označuje osobu, která stojí v čele školy daného umění. Za prvního aikido doshu, je považován jeho zakladatel Morihei Ueshiba (od prvního užití titulu do roku 1969), druhým byl jeho syn Kisshomaru Ueshiba (1969 – 1999), třetím doshu je Moriteru Ueshiba (od roku 1999) a předpokldá se, že čtvrtým doshu bude pravnuk Moriheie Ueshiby, Mitsuteru Ueshiba. Další informace: systém Iemoto, Moriteru a Mitsuteru Ueashiba

2) Tradiční japonská novoroční slavnost, která zarhnuje krájení rýžových koláčů. Mnoho dojo napříč různými bojovými uměními takové slavnosti pořádá na oslavu příchodu nového roku. Obvykle jsou pronášeny proslovy, následují ukázky a nakonec párty.

3) Sakaki je rostlina cleyera ochinacea, která hraje ústřední roli ve staré japonské mytologii. Použili jí ostatní bohové v Kojiki, když se snažili vylákat z jeskyně bohyni slunce Amaterasu. Posvátný strom je obalen papírem a dává se shintoistickým božstvům jako takamushi či posvátná oběť.

Knihy